ARCHYV

Ammy a její první úspěšný dosled divočáka

Tohle bylo nečekané a neplánované pokročení ve výcviku, mám z toho obrovskou radost.

V pátek večer o půl jedenácté my volal náš myslivecký hospodář, střílel na prase a prý mu odešlo, ať vezmu Lexí a počkám před domem.

Tou dobou, už jsem hodinu spal ráno jsem měl jít do práce, chvíli mi trvalo než jsem si urovnal myšlenky a zvládl mu vysvětlit, že je Lexí těhotná a dohledávat nemůže. Ale problesklo mi hlavou že bych mohl vzít Ammy. Už má věk a stadium výcviku, že by k praseti mohla. V tomhle stadiu je vozím k tutovým prasatům když já nebo táta ulovíme a prase zůstane v ohni. aby si čichli k divočákovi a nasáli atmosféru nočního dosledu. Hospodáře jsem tedy ujistil že to zkusíme, že to nebude na jistotu jako u Lexí, ale šance tu je. Za chvíli stál před domem a vyrazili jsem na místo. Cestou mi vylíčil jak daleko a kam střílel kolik tam měl kusů a jak se chovali po výstřelu. Já jsem mu vysvětlil, že na Ammy nebudeme chvátat, necháme ji pročuchat teren, až bude z orientovaná, navede nás na nástřel. A tak se i stalo, Ammy se na místě moc líbilo všechno si prohledala, pročuchala a na znamení nás hospodář na vedl na nástřel. Tam se Ammy hned chytla stopy a jakoby šněrováním se vydala k lesu. Bylo znát jak se výchylky od stopy zmenšují a je si jistější a jistější. Koukal jsem po zemi nikde ani kapka barvy. trochu jsem znejistěl, ale Ammy se tvářila, že ví co děla tak jsem jí nechal pracovat. A skutečně po padesáti metrech se ukázal první šplíchanec barvy, to už bylo vyhráno celý jsem po okřál a ejhle za dalších deset metrů ležel černý rytíř lesů. Byl jsem z toho úplně na měko za ty roky co bígliky chováme mám za sebou nepočítaných dosledu, ale u prvního úspěšného dosledu prasete , který zvládlo vlastní štěně v necelým roce, jsem neudržel emoce na uzdě a ukápla mi slza dojetí. Měli jsme obrovské štěstí, jak s načasováním, tak s celým průběhem dosledu, krásně nám to zapadlo do výcviku.

Když jsem se rozkoukal, na první větvi jsem pořídil zálomky, na poslední hryz a šťastnému lovci za klobouk. Tomu jsem ho na klobouku předal, on oddělil snítku, kterou mi vrátil pro pejska, kterému jsem ji vetknul za obojek.

Pak už jsem mu jen pomohl úlovek naložit do auta a jelo se domu. Byl jsem z toho tak rozrušený, že jsem do rána pořádně neusnul stále jsem to prožíval v hlavě znova a znova.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky